Moje zvířátko

Charakteristika se snaží vystihnout nejen vzhled, ale i povahové vlastnosti, u zvířat pak především příklady typického chování.

Moje kočka Micka

Je to můj mazlíček již sedm let. Její srst hraje několika barvami, a to šedou, hnědou, bílou a rezavou. Vždy má nastražená svá malá ouška a oči pořád vykulené.

Když potká jinou kočku, tak na ni začne prskat a některou i plácne svým dlouhým pruhovaným ocáskem. Pokud pije mléko, nesmí okolo ní být ani jedna. Hlídá si dost své území. Loví myši a ptáčky. Venku šplhá po stromech, a když svítí sluníčko, tak se vyhřívá.

Kdykoliv jsem u babičky a čtu si, začne škrábat na okno. Pak ji pustím dovnitř a jdu pokračovat ve čtení. Micka za mnou přiběhne, lehne mi na klín a začne se ke mně lísat, Hladím ji a ona přede.

Většinou i usne, a když ji chci sundat, tak mě chytne svými drápky. Taky ji škrábu na bříšku a ona kouše mé prsty. Po nocích se toulá venku a potom dlouze vyspává...

Betynka

Když jsem se nastěhoval do Olšovce, tak jsem chtěl hrozně moc psa. Taťka měl kamaráda, který měl štěňata zlatého retrievera. Jeli jsme se na ně podívat a hrozně se mi líbila jedna fenka, tak mi ji taťka koupil. Dali jsme jí jméno Betynka.

Když jdeme s Betynkou na procházku, tak běžíme k potoku, ona se vykoupe a běžíme domů. Vždycky je špinavá jako čert, tak ji musím vykoupat. Betynka se ráda koupe, ale potom se stejně vyválí v trávě, a tak je, jak byla.

Zanedlouho se fenka skamarádila s naší kočkou, všude chodili spolu, dokonce i jedli z jedné misky. Betynka si s naší kočkou hrávala skoro celý den. Jak šla spát, tak Sindibášek, tak se ta kočka jmenovala, si lehl k ní.

Jednou jsem se vzbudil a šel jsem se s Betynkou do Skály koupat a Betynka mě málem utopila, protože mi uprostřed Skály vlezla na záda a začala štěkat. Od té doby jezdím na člunu a ona plave vedle mě. Když jím, tak Betynka kňučí, že chce taky, a já se s ní vždycky rozdělím a pak se s ní jdu proběhnout a Betynka na poli honí zajíce. Jednou už zajíc nemohl, a tak ho dohonila. Pak kolem sebe chvíli skákali a Betynka se vrátila.

Sindibášek zanedlouho zemřel a Betynka týden nejedla. Mamka pak donesla z práce želvu a Betynka si měla zase s kým hrát. Taky se velice ráda češe.

Je to prostě super pes.

Myšák Miky

Jednoho dne přišel Martin ze školy domů a v krabičce měl myšáka. Napřed to mamka nechtěla dovolit, ale Martin ji přemluvil, a tak zůstal myšák u nás. Ale asi tak po týdnu se o něj Martin přestal starat, a tak to zůstalo na mně. Ze začátku mě to nebavilo, ale pak jsem si jej oblíbila a dala mu jméno Miky. Miky byl malá, bílá myška s krásnýma rudě červenýma očičkama a dlouhým ocáskem. Když byl schoulený, tak vypadal jako tlusté, bílé klubíčko. Ale když se natáhl, tak byl štíhlý jako špejle.

Každé ráno jsem mu dávala najíst. Nejraději měl piškoty a slunečnici. Po krátké době si na to zvykl a začal čekávat na okraji svého terárka. Většinu dne strávil spaním, jenom když jsem mu měnila hobliny, tak byl zvědavý, co se děje. Vždy když jsem jej vrátila zpět do voňavého terárka, tak prošmejdil každý kout. Nebo když někdo prošel kolem, tak vystrčil hlavu a zjišťoval, kdo to je, pak se zase schoval a spal dál.

Ale noc, to bylo něco pro něj. Pořád se točil ve svém kolečku nebo se vydával na průzkum do vedlejšího květináče. Miky měl takový modrý domeček, ve kterém spal a zkoumal vše, co jsem mu dala. Jednou jsem mu dala dřevěnou myš, ale ta to chudinka nepřežila, Miky ji za chvíli rozkousal.

Škoda, že už ho nemáme.