Pravopis

Přehled zdůvodňování pravopisu

Zde naleznete pod sebou hlavní pravidla pro zdůvodňování pravopisu. Stále jsou v zjednodušené podobě, ale vystihují většinu běžných situací. Ještě budou doplňována.

Toto je přehled pro všechny třídy, některá témata může mít některá třída shodou okolností i v oddílu mluvnice.

Psaní koncovek podstatných jmen

např. automobil__

- ten automobil bez automobilu jako hrad bez hradu

(= hledání vzoru, zkouší se vždy 1. a 2. pád jednotného čísla)

- automobily jako hrady

(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)

- v mužském rodu je ještě nutné rozlišit životné a neživotné vzory:

pán, vidíme pána x hrad, vidíme hrad, les, vidíme les

muž, vidíme muže x stroj, vidíme stroj

(životné vzory mají rozdílný 1. a 4. pád)

- je nutno používat spisovné tvary: větev bez větve, přítel bez přítele, Francouz bez Francouze, Španěl bez Španěla atd.

Psaní koncovek přídavných jmen

otázkami ČÍ? nebo JAKÝ? vzor rozlišíme:

a) přídavná jména přivlastňovácí (vzor matčin, otcův, ke zdůvodňování pravopisu se používá jen matčin)

b) přídavná jména označující obecné vlastnosti (vzory mladý a jarní)

a) Karlov__ knihy - ČÍ?, s Karlov__mi knihami - s ČÍMI?

- matčiny knihy nebo matčini knihy (= zkouší se, která koncovka pasuje)

- s matčinými knihami (= v některých pádech se vzor jenom dosadí)

- Karlovy knihy jako matčiny knihy

- s Karlovými knihami jako matčinými knihami

(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)

je nutno rozeznat podstatná jména - jít ke Karlovi - KOMU? - jako jít k pánovi

b) hrav__ medvědi - JACÍ?

- hravý, hravá, hravé

(= okamžitě zkoušíme, zda má kocovky pro tři rody jako mladý, mladá, mladé)

- hraví medvědi jako mladí medvědi

(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)

- pozir na tvary mladí, s mladými

ryz__ zlato

- ryzí, ryzá, ryzé - neexistuje, nepatří k mladý, patří k jarní

(má tvary ryzí zlato, ryzí povaha, ...

- ryzí jako jarní

(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)

Shoda přísudku s podmětem

Vždy se ověřuje, je-li alespoň jeden podmět rodu mužského životného, u středního rodu záleží na čísle, /ti/, /ty/ a /ta/ jsou pouze pomůcky.

Shoda není v přítomném čase, tam je vždy dlouhé í - Dívky sází stromy.

x Dívky sázely stromky.

/ti/ chlapci se smáli

/ty/ dívky se smály

/ty/ automobily projížděly - rod mužský neživotný

/oni/ chlapci a dívky se smáli, /oni/ Martin, Dominik, Sofie a Barbora se smáli

/ony/ Anička a Šárka smály

/ta/ děvčata se smála

/oni/ Martin, Dominik a děvčata se smáli

/my všichni/ jsme šli - pokud není uveden žádný přesný podmět nebo jsou to samí chlapci

/vy všichni/ jste šli - pokud není uveden žádný přesný podmět nebo jsou to samí chlapci

/my všechny/ jsme šly - pokud jsou to samé dívky

já s taťkou jsme šli

já a Vanesa jsme šli - pokud píše hoch

já a Vanesa jsme šly - pokud píše dívka

/ty/ tisíce návštěvníků procházely po Karlově mostě - /ty/ tisíce nelze zaměňovat za /ti/ návštěvníci

/ty/ děti si hrály

/ti/ rodiče přišli

koně cválali - životná shoda

štěňata a koťata se kočkovala - střední rod v množném čísle

štěně a koťata se kočkovaly - není rod mužský životný, štěně je v jednotném čísle

tygřík a lvice se kočkovali

tygříci a lvíčata se kočkovali

Polsko a Maďarsko uzavřely smlouvy - /to/ Polsko, Maďarsko

Zvláštní případy - je možno psát jak měkké i, tak tvrdé y: Dívky s hochy závodili/y. (je-li místo a předložka s). Na hřišti si hráli/y dívky a chlapci. (jestliže je přísudek před více podměty, může být shoda podle všech dohromady i podle prvního podmětu). Praktické je ale vždy uplatňovat základní pravidlo a nespoléhat na zvláštnosti.

Psaní pě, vě/vje, bě/bje

a) pě - vždy ě, neexistuje předpona p

b) vje, bje - pouze tam, kde se setká předpona v- nebo ob- s kořenem slova začínajícím na je

např. vjezd, objednat, objem,

c) vě, bě - uprostřed kořenu nebo za kořenem je po v nebo b vždy ě

např. věda, hvězda, běh, na výpravě, zvědavě...

pozor na náhody - oběhnout - pouze předpona o-

Psaní n/nn

- dvě n jsou pouze tam, kde se setká kořen slova končící na n s příponou, která má také n

např. denní, denně...

- pokud přípona n nemá, nemohou se objevit dvě n

např. deník, deníček...

- s n jsou přípony: -ný, (včetně všech pádů a rodů) -ní, -ně, -nost

např. kamenný, bez kamenného, ke kamennému, kamenná, kamenní...

- bez n jsou přípony: -ík, -ice, -ina, -íček, -íčko

- u zvířat pouze jedno n - sloní, jelení...

- u složitějších slov je vhodné sledovat, zda n je v kořenu slova

např. skleněný - od sklo, olověný - od olovo, dřevěný - od dřevo

Psaní s, z, vz na začátku slova

1) u části slov se píše podle významu předpony

a) předpona s-

- směr dohromady - např. shrabat, shromáždit, sbalit, skrčit, slepit, skamarádit se, splynout, spočítat, sbírat...

- směr dolů - např. skácet, skulit se, sletět, sloupnout, shodit...

- z povrchu pryč - např. svléknout, smazat, smýt...

b) předpona z-

- změna stavu, dokončení děje - např. zdokonalit, zpřesňovat, zčervenat, zlomit, zchoulostivět, zpustnout, ztichnout, zblednout, zkřivit, ztuhnout, zchudnout, zkombinovat, zkroutit...

c) předpona vz-

- směr nahoru, něčemu odporovat - např. vzlétnout, vzplanout, vztyčit vlajku, vzpoura, vzpírat se...

2) významy s předponou s- mají většinou přednost před významem s předponou z-

3) některá slova se nepíšou podle významu nebo se u nich těžko rozhoduje, tato slova je nejlepší si pamatovat - např. shořet, skončit, stmívat se, shnilý x zkoušet, zpívat, zprostředkovat, zkazit, ztrouchnivělý

4) u některých slov je nutno sledovat stavbu - vstoupit, vstup - pouze předpona v-

5) některá slova tvoří dvojice s odlišným významem:

svolat - zvolat, smotat - zmotat, sjednat - zjednat, slít - zlít, směna - změna, správa - zpráva...

Psaní mě/mně

- mně je pouze tam, kde se dá zdůvodnit příbuzným tvarem

- při zdůvodňování je třeba rozlišovat slovní druhy

a) příslovce zdůvodňujeme přídavným jménem (pokud je v přídavném jménu mně, bude i u příslovcí) - např. rozumně - rozumný, soukromě - soukromý

b) podstatné jméno odvozené od slovesa zdůvodňujeme slovesem (přítomný tvar ke tvaru ON, někdy ONO)

- např. domněnka - ON se domnívá, umění - ON umí, zatmění - ONO se zatmí, zatemnění - ON zatemní

c) infinitiv (neurčitý tvar slovesa) zdůvodňujeme také tvarem slovesa

- např. umět - ON umí

d) v koncovkách je ě - v domě, do domu, Země - na Zemi

e) u některých slov neexisuje tvar, který by zdůvodňoval psaní n:

- např. město, měsíc...

f)  některá slova je nejlepší si pamatovat: zapomnět (nezapomnět, nevzpomnět, rozpomnět), osamělý, tamější...

Pravopis souhláskových skupin a párových souhlásek

a) v mnoha případech je možné jednoduché zdůvodnění jiným tvarem slova nebo příbuzným slovem

např. stezka - stezička, bez stezek.., stříška - bez stříšek, nožka - nožička, bez nožek, prudký - bez proudu, blízký - blizoučko, rukáv - bez rukávu, plot bez plotu

(je ale vhodné vědět, že některá písmena se mění pravidelně: h-ž, ch-š, k-č)

b) předpony ob-, roz-, bez-, od-, před-, nad-, pod- nej- a přípony -ský, -ství, -stvo, -ba, -ka píšeme vždy stejně - předpona nebo přípona mají svá písmena a zbývající část slova (většinou je to kořen slova) zase svá písmena

např. obtéci, rozsvítit, rozzářit, bezstarostný, bezzubý, oddálit, odtáhnout, představit, předpis, nadpis, podplout, poddolovat, podpis, nejjednodušší

např. dětství, dětský, vítězství, vodstvo, šatstvo, plavba, Slezsko, slezský (ale je děcko, ptactvo, žactvo)