Literární žánry
Literární žánry
- žánry jsou skupiny, do kterých můžeme rozdělit literární díla podle jejich společných znaků (tematických, jazykových nebo kompozičních)
- některá díla z různých hledisek mohou spadat do několika žánrů zároveň
A) EPICKÉ ŽÁNRY (epika - obsahuje děj)
Příběh (historka) - velmi jednoduché vyprávění rozmanitého typu (humorného, poučného), zakončené vtipným a překvapivým závěrem - pointou
- může být součástí rozsáhlejšího díla, řadu jednotlivých historek nalezneme např. v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války
Anekdota - stručné vtipné vyprávění humorné příhody, končí pointou
- zaměřuje se např. na slavné osobnosti, příslušníky určitých vrstev nebo národů - např. anekdoty o Skotech
Báje (mýtus) - vyprávění o bozích a hrdinech s nadpřirozenými schopnostmi, často vysvětluje vznik světa, krajin, rostlinných i zvířecích druhů, různých věcí i člověka
- nejznámější: báje starověkého Řecka a Říma, příběhy z Bible
Bajka - veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého příběhu, který pomocí alegorie (jinotaje) vyjadřuje nějaké mravní nebo praktické poučení.
- často v nich vystupují zvířata nebo rostliny, jednající jako lidé
nejznámější autoři: Ezop, Jean de La Fontaine, Ivan Andrejevič Krylov
Pověst - je to vyprávění, které se váže k nějaké historické postavě nebo k nějakému místu, jehož děj je však doložen jen zčásti nebo je zcela vymyšlen (historické jádro je opředeno fantazií).
- rozdělujeme místní, historické, rodové (např. o původu erbů) atd.
u nás: Alois Jirásek: Staré pověsti české, Eduard Petiška: Čtení o hradech, zámcích a městech
Pohádka - původně lidové vyprávění pro všechny věkové kategorie, teprve od 19. století zaměřené na dětského posluchače nebo čtenáře
- je vymyšlené vypravování, v němž hrdina překonává i nejobtížnější překážky, často s pomocí nadpřirozených sil, dobro vítězí nad zlem
- mívá ustálené slovní obraty
- druhy: kouzelná, zvířecí, legendární, novelistická, autorská (moderní)
nejznámější: K. J. Erben, B. Němcová, Jan Werich, Hans Christian Andersen
Legenda - vypráví veršem nebo prózou o životě, skutcích, zázracích a mnohdy i o mučednické smrti světců, lidí žijících příkladným křesťanským životem
- typická především pro středověk
u nás: Život Konstantinův, Život Metodějův, legendy o svatém Václavu
Povídka - kratší prozaické dílo, vystupuje v něm menší počet postav a má jednodušší děj
- postavy se v ní nevyvíjejí jako v románu
- mnohdy končí pointou (nečekaný zvrat v závěru, překvapivý konec)
- druhy: historické, humoristické, detektivní, vědeckofantastické atd.
u nás např.: Jan Neruda, Karel Čapek, Bohumil Hrabal
Novela - má blízko k povídce, soustřeďuje se na jeden poutavý příběh, směřuje k výrazné pointě
např.: Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo, Boccaccio: Dekameron, Jack London - Volání divočiny
Epos - rozsáhlé veršované vyprávění o hrdinech a událostech významných pro určitý národ
- tvořen ve starověku a středověku
nejznámější: Mezopotámie - O Gilgamešovi, Řecko - Ilias (o trojské válce) a Odyssea, Rusko - Slovo o pluku Igorově
Román - rozsáhlé prozaické dílo, v němž se setkáváme s mnoha postavami, nahlížíme do jejich duševního světa, děj se může rozbíhat do několika směrů (vedle hlavního děje jsou obsaženy i epizody)
- román může zachycovat děj mnoha let i osudy několika generací - např. Jiráskův F. L. Věk, Tolstého Vojna a mír
- druhy: dobrodružný, historický, detektivní, fantastický, utopický, psychologický, společenský, válečný, biografický (o nějaké osobnosti), autobiografický (autor sám o sobě) atd.
- osudy stejné rodiny zachycuje románová epopej, románová kronika, sága
- výjimečně byl psán román ve verších - např. Puškinův Evžen Oněgin
B) LYRICKO-EPICKÉ ŽÁNRY
- stojí na pomezí lyriky a epiky, nalezneme v nich části lyrické i části epické, psány jsou ve verších
Balada - báseň s pochmurným dějem, často končí tragicky
- v lidových baladách vystupují i nadpřirozené bytosti - vodníci, lesní panny, umrlci atd., s nimiž se utkávají obyčejní lidé
- v dnešní době oživovány písničkáři i hudebními skupinami - např. Čechomor, Žalman atd.
- rozlišujeme tyto druhy:
a) balada fantastická - o střetnutí s nadpřirozenou silou - např. K. J. Erben - Vodník, Polednice, Poklad atd.
b) sociální - o střetnutí se společenskými poměry - např. Jiří Wolker - Balada o námořníku, Petr Bezruč - Maryčka Magdonova
Romance - báseň s radostným, veselým dějem, mnohdy se zajímavou myšlenkou
např. Jan Neruda: Romance o Karlu IV. (mnohdy ale pojmy balada a romance používal v názvech opačně)
Básnická povídka (poema) - vznikala v období romantismu
- děj je zaměřen na osudy výjimečných hrdinů s nevšedními osudy, odráží se pocity a myšlenky hlavního hrdiny
např. Máj Karla Hynka Máchy, v Anglii psal George Gordon Byron
C) LYRICKÉ ŽÁNRY (lyrika - vyjadřuje pocity a nálady, neobsahuje děj)
Píseň - kratší báseň s pravidelným rytmem a výrazným rýmem
- oblíbená v ústní slovesnosti - ukolébavky, písně milostné, vojenské atd.
- oblíbena i u novodobých autorů - např. Jaroslav Seifert
Elegie - báseň vyjadřující smutek nad něčí smrtí
Óda - oslavná báseň
Hymnus - oslava národa, vlasti, souvisí s ním i hymna (státní)
Epitaf - veršovaný nápis na hrob, vzkaz živým
Epigram - drobná, většinou satirická báseň, která se stručně vyjadřuje k nějaké osobě, události, jevu
- např. Karel Havlíček Borovský - epigramy politicky zaměřené proti Rakousku a církvi
Haiku - vzniklo v Japonsku
- má tři řádky s přesným počtem slabik - 5, 7, 5
- má vyjádřit okamžitý dojem, ale spíše utajeně
Sonet - vytvořili jej ve středověku italští trubadúři, měl dvě čtyřverší a dvě trojverší, první dvě sloky téma otevírají, dvě poslední uzavírají, tvořil např. Francesco Petrarca
- oblíben v období renesance, v Anglii vznikla upravená forma: celkem 14 veršů, z nichž je odděleno jen závěrečné dvojverší, které vyjadřuje ústřední myšlenku, pointu - tvořil např. William Shakespeare
Pásmo - spojeno s moderní poezií
- sled veršů, které zachycují zdánlivě nesouvisející básníkovy představy, spojené většinou jen volnými asociacemi (jedna představa nebo vzpomínka vyvolá jinou)
- ve Francii Guillame Apollinaire, u nás V. Nezval
C) ŽÁNRY DRAMATU (jsou určeny k předvádění na jevišti)
Tragédie - hra s vážným obsahem, hrdina se vrhá do zápasu se silami, které jsou silnější než on (osud, zákony a zvyky společnosti, osobní vlastnosti atd.) a nakonec podléhá
- např. Romeo a Julie a Hamlet W. Shakespeara, Maryša bratří Mrštíkových, ve starověku tvořili Aischylos, Sofokles a Euripides
Komedie - život ukazuje z veselejší stránky, konflikt dospívá ke smírnému konci
- v antice tvořil Plautus, v renesanci Shakespeare - např. Sen noci svatojánské, v klasicismu Moliére - např. Lakomec
Činohra - vznikala od 18. století
- hra s vážným námětem, ale zachycuje život běžných lidí, konec může být smutný i smírný
- autoři: Henrik Ibsen, Karel Čapek