Oslovení, vsuvka, samostatný větný člen

Oslovení

- bývá odděleno čárkou od ostatních částí věty

- pokud je vloženo doprostřed věty, bývá odděleno z obou stran:

Jakube, pojď sem!

Pojď sem, Jakube!

Pojď, Jakube, sem!

Vsuvka

- je vložena do věty, aniž by k ní byla ve vztahu jako věta vedlejší nebo hlavní

- mnohdy vyjadřuje postoj mluvčího k sdělovanému obsahu

- často vzniká během hovoru, když mluvčí chce sdělit několik věcí najednou

Jednou v zimě, bylo to někdy koncem ledna, jsme si na zahradě postavili iglú.

V neděli jsem se, ani nevím proč, vypravil do lesa.

Je to, alespoň si to myslím, velmi hodný pes.

Písemná práce dopadne, doufám, dobře.

Samostatný větný člen

- používá se často ke zdůraznění některého slova

- zdůrazňované slovo se přesune před větu nebo za větu a je při tom nahrazeno v této větě zájmenem nebo příslovcem

Jarek je skvělý závodník. - Jarek, to je skvělý závodník.

Bouzov je pohádkový hrad.  - Bouzov, to je pohádkový hrad.

Ten rybník je hezké místo. - To je hezké místo, ten rybník.