Podmět
Podmět
- vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti (kdo něco dělá, je...)
- nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem (v 1. pádě):
Pejsek běhá po louce.
Slunce se rozzářilo na obloze.
Martin je pilný.
Kniha leží na stole.
- může jím být ale i jiný slovní druh:
Ozvalo se hlasité hurá.- citoslovce
A je spojka. - spojka
7 je šťastné číslo. - číslovka
druhy podmětu:
a) vyjádřený - je ve větě uveden
Pes utíká za kočkou.
b) nevyjádřený - je znám z předchozích vět nebo ze situace:
Už to vím. (já) Martin sbírá známky. Má jich mnoho. (Martin)
Včera jsme byli v lese. (my všichni)
Včera jsme byly v lese. (my všechny = pouze dívky)
c) několikanásobný
Roman, Martin a Jana šli do lesa na houby.
d) všeobecný - ve rčeních, u osob, které neumíme přesně označit:
Jak si usteleš, tak si lehneš. (kdokoli, komu to je řečeno)
V divadle hráli Romea a Julii. (všichni, kdo se na představení podíleli)
Na podmět se ptáme otázkou KDO, CO? a přísudkem:
Pes utíká za kočkou.
KDO, CO utíká za kočkou? - pes
Koulovačka
Napadl první sníh a s ním přišel i nápad.
S klukama jsme se o přestávce na školní chodbě domluvili na sněhové bitvě.
Po škole jsme se sešli skoro všichni.
Hned jsme se pustili do stavění bunkru ze sněhu.
Tomáš, Petr a Bertík si postavili bunkr na kopci.
My ostatní jsme si postavili svoji pevnost pod kopcem.
Měli jsme jen takovou hradbu uplácanou ze sněhu a politou vodou z potoka.
Pevná byla ale dost.
Voda pěkně zmrzla a udělala na pevnosti ledový krunýř.
Já jsem byl velitelem našeho týmu.
Kdosi zařval: "Na ně!
Já jsem hodil kouli na Petra.
Ta rána ho svalila k zemi.
No ale po čtyřech dalších sekundách jsem dostal já přímo do obličeje.
Na chvilku se mi zamlžily oči.
Než jsem se vzpamatoval, bylo už pozdě.
Spolubojovníci už mizeli s brekotem v dálce.
Z kopce se valila obrovská koule, která na sebe nabalovala další a další sníh...
Řešení:
Všimni si, jak často bývá v češtině podmět nevyjádřený - je napsán v závorce.
V souvětí může být více podmětů, ale najdeme i jednu větu bez podmětu (= jednočlennou)
V jednom souvětí je podmět vyjádřen vztažným zájmenem která.
Koulovačka
Napadl první sníh a s ním přišel i nápad.
S klukama jsme se o přestávce na školní chodbě domluvili na sněhové bitvě. (my)
Po škole jsme se sešli skoro všichni.
Hned jsme se pustili do stavění bunkru ze sněhu. (my)
Tomáš, Petr a Bertík si postavili bunkr na kopci.
My jsme si postavili svoji pevnost pod kopcem.
Měli jsme jen takovou hradbu uplácanou ze sněhu a politou vodou z potoka. (my)
Pevná byla ale dost. (ona, hradba)
Voda pěkně zmrzla a udělala na pevnosti ledový krunýř.
Já jsem byl velitelem našeho týmu.
Kdosi zařval: "Na ně!
Já jsem hodil kouli na Petra.
Ta rána ho svalila k zemi.
No ale po čtyřech dalších sekundách jsem dostal já přímo do obličeje.
Na chvilku se mi zamlžily oči.
Než jsem se vzpamatoval (já), bylo už pozdě (= věta bez podmětu).
Spolubojovníci už mizeli s brekotem v dálce.
Z kopce se valila obrovská koule, která na sebe nabalovala další a další sníh...