Pravopis a stavba slova

České slovo se může skládat z těchto částí:

Většina českého pravopisu souvisí se stavbou slova, neboť:

a) Pro každou část slova platí při psaní i/y jiný způsob zdůvodňování.

b) I u dalších pravopisných jevů, jako je například psaní n/nn, bě/bje, vě/vje, mě/mně nebo s/z/vz, je při zdůvodňování třeba myslet na to, jak je slovo utvořeno.

c) Hlavně je zapotřebí rozeznat kořen slova, jinak se ostatní části slova těžko určují.

Zdůvodňování i/y:

1) Na začátku slova může být předpona vy/vý, je třeba rozlišit, zda jde opravdu o předponu

např.:

vyviklaný zub

cesta se vine

převislý břeh

pěkný výhled

vysel obilí

obraz visel na stěně

2) Pokud je i/y v kořenu slova, zdůvodňuje se vyjmenovanými slovy

(buď slovo patří mezi vyjmenovaná nebo příbuzná, nebo nepatří).

např.:

vydra

mýlit se

brzičko

jazýček

3) V příponách bývá měkké i, není třeba vymýšlet další zdůvodnění, např. -ík, -ice, -ina, -idlo, -iště, -íček, -ítko, -itel, -ička, -ín, -it, -il...

(je jich mnohem více)

u cizích slov např. -ie, -ika, -ismus.

např.:

včelín

klubíčko

razítko

psík

vozíček

barvička

líbil se

brzičko

jazýček

býček

4) Při psaní koncovek platí různá pravidla pro různé slovní druhy

(jinak se zdůvodňují koncovky podstatných jmen, jinak přídavných jmen, jinak sloves a jinak zájmen).

a) Podstatná jména mají své vzory:

pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce

žena, růže, píseň, kost,

město, moře, kuře, stavení

b) Přídavná jména mají své vzory:

mladý, jarní, otcův a matčin

c) U sloves je třeba nejprve rozlišit čas přítomný a minulý

v přítomném je dlouhé měkké í

v minulém je shoda přísudku s podmětem

d) U sloves jsou s měkkým i také zakončení infinitivu - líb-it, zlob-it, slíb-it a v minulém času tvary jako líb-il se, zlob-il se, slíb-il.