Stručný přehled pojmů

Lyrika - vyjadřuje pocity a nálady

Epika - má děj

Poezie - je psána ve verších

Próza - věty na sebe volně navazují

Drama - je určeno k předvádění na jevišti, psány promluvy postav

Monolog - proslov jedné postavy

Dialog - rozhovor více postav

Sloka - 1 odstavec básně

Verš - 1 řádek básně

Rým - zvuková shoda hlásek na konci veršů

Druhy rýmu - střídavý - abab, sdružený - aabb, obkročmý - abba, postupný - abcabc...

Alegorie - skrytý význam, např. v bajce

Bajka - vystupují hlavně zvířata, plyne z ní poučení

Báje - do osudů lidí zasahují bohové, vysvětlují původ lidí, zvířat, věcí

Pověst - vztahuje se k místu nebo osobě, není jisté, zda se děj skutečně stal

Balada - báseň s pochmurným dějem

Metafora - přenáší pojmenování na základě podobnosti, něco vypadá jako - např. zlatý déšť, slunce napsalo zlatým perem

Přirovnání - přímo se slovem jak, jako - jako hvězda mihl se nůž...

Personifikace - o neživé věci se mluví jako o živé - lodě spí v přístavu

Metonymie - pojmenování podle věcné souvislosti - samota u lesa, pověsil si bitvu = obraz s bitvou

Synekdocha - záměna části za celek - probudil modré oči, přišly bodáky

Oxymóron - spojení slov, která si odporují - živá mrtvola

Kontrast - protiklad - den a noc, černá a bílá

Přímá řeč - s uvozovkami - „Pojedeme zítra na výlet?“ zeptal se Pavel.

Nepřímá řeč - slova jsou převyprávěna - Pavel se zeptal, jestli pojedou zítra na výlet.

Oslovení - odděluje se čárkou - Karle, pojď sem. Pojď, Karle, sem. Pojď sem, Karle.

Přístavková konstrukce - odděluje se čárkami - Praha, hlavní město ČR, má mnoho památek.

Vsuvka - slova vložená do jiné věty - odděluje se čárkami- Bylo to, alespoň myslím, vloni o prázdninách.

Příslovečná spřežka - vznikne spojením předložky a dalšího slova, má význam příslovce - nahoru, vpředu, dokola, vtom...

Slova s předložkou psanou zvlášť mívají jiný význam - na horu, do kola, v tom...

Některá slova se píšou jen zvlášť - na shledanou, v pořádku, na rozdíl atd.

Tvary číslovek - s dvěma, oběma, k dvěma, oběma, o dvou, obou, s třemi, čtyřmi, dvě stě, tři sta

Čeština - patří mezi západoslovanské indoevropské jazyky

V Evropě jsou jazyky slovanské, germánské a románské

Slovní druhy:

cestující vystoupili - zpodstatnělé přídavné jméno = podstatné jméno

cestující lidé - přídavné jméno (musí být přidáno k podstatnému jménu)

kolem domu - předložka

šel kolem - příslovce

Jan Amos Komenský - Orbis pictus, Labyrint světa a ráj srdce, Škola hrou

Vzor češtiny - Bible kralická vydaná jednotou bratrskou

Staré písemné památky - Kosmova Kronika česká, Dalimilova kronika, Vita Caroli = Vlastní životopis Karla IV.

Božena Němcová - Babička, V zámku a podzámčí

Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník, Svatební košile, Poklad, Zlatý kolovrat

Karel Hynek Mácha - Máj

Karel Čapek - Válka s mloky, Bílá nemoc, Povídky z jedné a druhé kapsy

Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Jaroslav Seifert - obdržel Nobelovu cenu za literaturu

Čárka před a - pokud je jiný poměr než slučovací, mnohdy končí větu vedlejší - Adéla viděla, jak seskočila veverka a sebrala oříšek. (Adéla viděla oboje dvoje)

X Adéla viděla, jak seskočila veverka, a sebrala oříšek. (oříšek sebrala Adéla)

Druhy vět vedlejších:

Viděl, jak veverka seskočila ze stromu. - koho, co viděl, věta předmětná, navazuje na sloveso

Viděl veverku, která seskočila ze stromu. - jakou veverku, věta přívlastková, navazuje na podstatné jméno

Viděl veverku, jak seskočila ze stromu. - věta doplňková, navazuje na sloveso i podstatné jméno

Způsoby tvoření slov v češtině - odvozování, skládání, přejímání z cizích jazyků, zkracování, sousloví

Slovo může mít části - předpona, kořen, přípona, koncovka

spojky podřadicí - připojují závislý větný člen nebo závislou větu, píše se před nimi čárka

např.: aby, protože, když, i když, že, jakmile, zatímco, ačkoliv...

spojky souřadící - spojují několikanásobné větné členy nebo věty hlavní souřadně spojené

- čárka většinou nebývá před spojkami a, i, nebo, ani, před ostatními se píše

např.: ale, ba i, neboť, a, a proto, avšak...

souvětí souřadné - má alespoň dvě věty hlavní - Venku svítilo slunce, ale zůstal doma.

souvětí podřadné - má jen 1 větu hlavní a další věty jsou vedlejší - Je to hrad, který nikdy nebyl dobyt.

Literární směry:

romantismus - výjimečný hrdina, nezvyklé prostředí, vzbouřenci, mnohdy bez úspěchu - Mácha: Máj

realismus - snaha co nejvěrněji zachytit běžný život běžných lidí - Němcová: Babička

kritický realismus - zobrazuje problémy doby, poukazuje na záporné jevy, věří, že knihy mohou přispět k nápravě světa, zejména ruští a francouzští spisovatelé

Pravopisné nástrahy

přiběhli Matějovi psi - ti matčini, páni

viděli jsme Matějovy psy - ty matčiny, pány

jsou to zvědaví psi - mladí, páni

je to zvědavý pes - mladý

jazýč-ek - kořen jazyk, k se kvůli výslovnosti mění na č

brz-ičko, brz-o - kořen brz, přípona -ičko

ta žirafa - má na konci a, patří ke vzoru žena, všude tvrdé y kromě ženami

ta židle - nemá na konci a, všude měkké i

to mýdlo - má na konci o, patří ke vzoru město, s mýdly jako městy

to údolí - nemá na konci o, všude měkké i

změny souhlásek: k - č, h - ž, ch - š

v češtině za sebou nejsou dvě s

Krkonoše - krkonošský, krkonošští ze -ský bývá -ští

Praha - pražský, pražští

Tunis - tuniský, tuniští

Paříž - pařížský, pařížští

Dobříš - dobříšský, dobříšští

Rampouch - rampoušský, rampoušští

Partutovice - partutovický, partutovičtí ze - cký bývá -čtí

objezd, oběhnout, vjezd, věda

pěna, pěnkava... - předpona p neexistuje

- kořen má na konci n nebo nemá

- ný, -ní, -ně, -nost x -ík, -ice, -ina, -íčko

(i -ného, -ným...)

- u zvířat jedno n - sloní, jelení...

okenní rám, dřevěný rám, olověné broky, pěkná vinice,

ona je vinna, on je nevinen, vinice

slunný den, denní světlo, píše deník, nestranný rozhodčí, havraní křik, stinný les, kamenné zábradlí, velká cennost, dřevěná podlaha, tváří se nevinně

objem, velký objev (výjev, zjev, jevit se), oběti války, objednat (vyjednat), věřil tomu, věrný přítel, tichý zpěv, vjel na chodník, vjem

Smečky vlků zaútočily. - ty smečky

Sáně táhli koně. Lidé u rybníka obtěžovaly mouchy.

Kočky se odjakživa nesnášely se psy. - ty kočky

Psi a kočky se nesnášeli. - oni

Pěnkavy, sýkorky i kosi jako by večer závodili ve zpěvu.

Pěnkava, sýkorky i kos ....... závodili

Kos, pěnkava a sýkorky .... závodili

Také Česko a Slovensko vyslaly své zástupce. - to Česko, to Slovensko

Štěně si hrálo. Štěně a kotě si hrály. Štěňata si hrála. Štěňata a koťata si hrála.

Štěně a koťata si hrály. = střední rod má komplikace spojené s číslem jednotným a množným.

Šli jsme s taťkou ven. - my všichni

Zaútočily smečky vlků. - ty smečky

Eva s Filipem se rozběhli. (a)

Eva a Filip se rozběhli. - oni

1) tajemný - tajemně

2) umí - umění, domnívá se - domněnka

3) umí - umět, rozumí - rozumět

4) město, měsíc

- n je pouze tam, kde se dá zdůvodnit

5) v cizích slovech nemůže být české ě

objektivní, směrnice, pomněnka, poměli, připomněl, rozuměl

Pokousali nás Jakubovi psi. - matčini

Jsou to zvědaví psi. - mladí

Utíkali jsme před Jakubovými psy. - před matčinými

Šli jsme k Jakubovi. - k pánovi

Praha - pražský, pražští

Paříž - pařížský, pařížští

Krkonoše - krkonošský, krkonšští

brzičko

jazýček

na židli

Česká republika

Moravská brána - domluvený zeměpisný název, lze napsat na mapu

moravský znak, moravské řeky, hranický zámek

jižní Evropa, Jižní Amerika

Střítež nad Ludinou

Nový Jičín

Spojené státy americké

Spolková republika Německo

Pražský hrad, hranický zámek

Ulice U Tří lip

Bílá hora

Bílá Hora

bílá hora

Karel Čtvrtý

pes Bílý tesák, Tesák

Jiráskovy Staré pověsti české

Foglarovi Hoši od Bobří řeky

druhá světová válka

Listina práv a svobod

Řád Bílého lva

přijel škodovkou - automobil značky Škoda

okenní rám, olověné broky, dřevěné hračky

Štěně a koťata si hrály.

Zaútočily smečky vlků.

Objem krychle.

Rozuměl tomu. Zapomněl to.