Tajuplný ostrov
Ukázka z klasického dobrodružného a zároveň vědecko - fantastického románu. Trosečníci si s pomocí trhaviny - byl mezi nimi inženýr, který měl spoustu technických a chemických znalostí - udělali otvor do obrovské jeskyně a prvně tak mohli vstoupit do podzemí předtím zaplaveného vodou. Brzy litují, že jako prvního nechali běžet svého psa, neboť ten patrně něco nebo někoho vyplašil.
Trosečníci se pak budou setkávat s řadou dalších záhad, než odhalí tajemství ostrova.
KAPITOLA XVIII
SESTUP DO PODZEMÍ - CESTA ŽULOU - ZMIZENÍ TOPA - VELKÁ JESKYNĚ - SPODNÍ VODA - TAJEMSTVÍ
...
Kolonisté sestupovali velmi pomalu. Všichni pociťovali mocné vzrušení při vnikání do nitra masívu, navštíveného lidmi zřejmě dnes poprvé. Nemluvili, ale přemýšleli. Všechny napadla stejná myšlenka, že tyto prostory, spojené s mořem, mohou být obydleny nějakým obrovským hlavonožcem. Postupovali tedy s krajní opatrností.
Ostatně v čele skupiny byl Top a kolonisté se mohli spolehnout na bystrost zvířete, které by je v nebezpečí jistě varovalo.
Když sestoupili tmavou chodbou asi o třicet metrů, zastavil se v čele kráčející Cyrus Smith a počkal, až ho jeho společníci dojdou. Na tomto místě byla chodba rozšířena v jeskyni střední velikosti. Ze stropu padaly kapky vody, které však nevznikaly prosakováním vody stropem. Byly to prostě poslední zbytky vod, které tu tak dlouho protékaly. Lehce vlhké ovzduší nebylo prosyceno žádnými páchnoucími výpary.
„Nuže, drahý Cyrusi," řekl Gedeon Spilett, „tady je dosud nikým neobjevené útočiště, sice dobře ukryté v podzemí, ale neobyvatelné."
„Proč neobyvatelné?"
„Protože je příliš malé a tmavé."
„Vždyť je můžeme rozšířit a udělat k němu přístup vzduchu i světla," mínil Pencroff, který o ničem nepochyboval.
„Pojďme dál," řekl Cyrus Smith, „a pokračujme v průzkumu! Možná že níže nám příroda uspoří upravovatelské práce."
„Jsme stejně teprve ve třetině celé výšky," poznamenal Harbert.
„Jsme opravdu ve třetině," potvrdil Cyrus Smith, „protože jsme sestoupili jen asi o třicet metrů od ústí. A je docela možné, že o dalších třicet metrů níže..."
„Kde je Top?" přerušil náhle inženýra Nab.
Hledali psa v jeskyni. Nebyl tam.
„Možná že už šel napřed," mínil Pencroff.
„Pojďme za ním!" odpověděl Cyrus Smith.
Pokračovali tedy v sestupu. Inženýr sledoval pozorně všechny ohyby chodby a přes její četné zákruty neustále vnímal její hlavní směr, vedoucí k moři.
Kolonisté sestoupili ještě o patnáct metrů níže, když jejich sluch zachytil zvuky, které vycházely z hlubin masívu. Zastavili se a naslouchali. Zvuky, nesené chodbou jako hlásnou troubou, přicházely přímo k nim.
„To štěká Top!" zvolal Harbert.
„Ano," potvrdil Pencroff. „A štěká hrozně zuřivě!"
„Máme s sebou okované sochory," řekl Cyrus Smith. „Mějme se na pozoru, přátelé, a kupředu!"
„Je to čím dál zajímavější," zašeptal Gedeon Spilett do ucha námořníkovi a ten přikývl.
Cyrus Smith se společníky zrychlil krok, aby psovi pomohl. Topův štěkot byl stále slyšitelnější. V jeho hlase se projevovala podivná zloba. Byl snad napaden nějakým živočichem, jehož vyrušil v podzemním úkrytu? Přes nebezpečí, kterému se možná vystavují, byli všichni kolonisté zachváceni neodolatelnou zvědavostí. Už nesestupovali, nýbrž prostě klouzali chodbou a po několika minutách dostihli o dvacet metrů níže Topa.
Chodba tam vyúsťovala do obrovské a nádherné jeskyně. V ní přebíhal Top a zuřivě štěkal. Pencroff s Nabem, mávajíce pochodněmi, osvětlili všechny kouty jeskyně a Cyrus Smith se Spilettem a Harbertem se postavili se špičáky v ruce do střehu.
Obrovská jeskyně byla prázdná. Kolonisté ji prošli všemi směry. Nebylo v ní nic. Žádné zvíře, žádná živá bytost! A Top přece pokračoval v zuřivém štěkání. Ani pohlazení, ani hrozby ho nemohly umlčet.
„Tady musí být někde otvor, kterým odtékala jezerní voda do moře," řekl inženýr.
„To je jisté," odpověděl Pencroff. „Dejme pozor, ať nespadneme do nějaké díry!"
„Tope, hledej!" nařídil psovi inženýr.
Pes, povzbuzený pánovým rozkazem, rozběhl se ke konci jeskyně a tam jeho štěkot ještě zesílil.
Všichni šli za ním a v záři pochodní spatřili otvor, který vypadal jako ústí studny a ztrácel se dole v žule. Tudy odtékala voda vnikající do masívu. Nebyla to však už schůdná chodba, nýbrž svislá šachta, do níž nebylo možno se odvážit.
Pochodně byly skloněny nad propastí. Nebylo nic vidět. Cyrus Smith ulomil hořící větev a hodil ji do propasti. Pochodeň pádem vzplanula jasněji a osvětlila vnitřek šachty. Stále nebylo nic vidět. Pak její plamen se slabým zasyčením zhasl. Znamenalo to, že pochodeň spadla do vody, to jest dosáhla úrovně moře.
Cyrus Smith z doby jejího pádu vypočítal hloubku studny - asi třicet metrů.
Dno jeskyně bylo tedy třicet metrů nad hladinou moře.
„Tady máme obydlí!" prohlásil inženýr.
„Které však už je někým obydleno," dodal Gedeon Spilett, jehož zvědavost nebyla dosud ukojena.
„Ať už to byl nějaký ploutvonožec nebo něco jiného, prchlo to zřejmě touto studnou do moře," odpověděl inženýr, „a postoupilo nám své místo."
„Už na tom nezáleží, ale přesto bych chtěl být před chvílí Topem," řekl námořník. „Jistě neštěkal pro nic za nic."
Cyrus Smith se zadíval na psa a kolonisté, kteří přistoupili blíž, zaslechli tato slova:
„Ano, myslím, že Top toho ví o mnohých věcech víc než my."